Do pražského Czech Photo Centre se přijďte podívat na fotografie Jaroslava Kučery. Výstava s názvem Sudety, kterou autor pořádá ke svým 70. narozeninám, se koná od 7. prosince až do 15. ledna 2017.
[su_youtube_advanced url=“https://www.youtube.com/embed/3qf700WIMoc“ autoplay=“yes“ https=“yes“]
Jaroslav Kučera říká, že po roce 1989 se Sudety začaly vzpamatovávat z těžkého snu o „krásném socialistickém zítřku“. Devastace, kterou za těch více než čtyřicet let prošly, byla znát na každém kroku. Tři miliony po válce vyhnaných sudetských Němců byly nahrazeny chudšími obyvateli z vnitrozemí, „rabovacími gardami“ poválečných vítězů, nebo přistěhovalci z východních zemí. Ti všichni se mnohdy chovali k Sudetům jako k dobyté zemi a režim jim v tom vydatně pomáhal. A tenkrát, po listopadovém převratu, jsem se rozhodl stav této části naší země, „čtyřicet let poté“, zdokumentovat. Začal jsem do bývalých Sudet jezdit, fotografovat lidi a jim svěřenou zemi dřív, než tady začne působit nový řád a kdy všichni rádi zapomenou, jak to tady kdysi vypadalo.
Jaroslav Kučera se narodil 19. prosince 1946 v obci Ředhošť, okres Litoměřice. V roce 1966 maturoval na Střední průmyslové škole stavební v Mělníku. Následujícího roku zahájil studium na Fakultě stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Bydlel ve strahovských kolejích, kde se stal spoluzakladatelem Fotoklubu Strahov. Zde také poprvé veřejně vystavoval. V roce 1969 byl při fotografování prvního výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy zatčen, několik týdnů vězněn ve věznici na Pankráci. A právě tady a vlastně díky tomu se Jaroslav Kučera rozhodl stát fotografem. Nicméně ČVUT dostudoval – absolvoval roku 1973 a získal titul stavebního inženýra. Ihned po státnicích započal svoji existenci fotografa na „volné noze“. Živil se zakázkami, například pro některé časopisy a státní podniky, ale nikdy nerezignoval na volnou tvorbu. Po roce 1989 stál u zrodu české fotografické skupiny Signum a v roce 1996 se stal členem mezinárodní agentury Bilderberg Hamburg. Nadále se profesionálně věnuje fotografii. V roce 2000 obdržel v soutěži Czech Press Photo za snímek z pražských protestů proti globalizaci hlavní cenu – titul Fotografie roku. Se snímky z téže události získal v Kodani první cenu v kategorii Aktualita soutěže Fuji Euro Press Photo Awards 2000. Od roku 2007 provozuje knižní nakladatelství JAKURA.
Průvodní text k výstavě
Daniela Mrázková, kurátorka výstavy, píše, že v případě Kučerových Sudet bylo setkání fotografa a tématu téměř osudové. Pro obě strany.
Jaroslav Kučera, známý svou inklinací k neobyčejným životům lidí pohybujících se spíš na společenském okraji a vybočujících tím či oním z běžného průměru, pro sebe v Sudetech po tzv. Sametové revoluci objevil zemi zaslíbenou. Co člověk, to neobyčejný příběh. Drama. Směsice vášně, zklamání, tužeb, lásky, nenávisti, krutosti i prostého člověčenství. Tady, na poměrně malém teritoriu, našel zkoncentrováno de facto všechno, co ho na lidech odjakživa zajímalo. Vzrušovalo. Deprimovalo. Fascinovalo.
A samy Sudety? Území na česko-rakousko-německém pomezí, plné historických svárů a paradoxů, které se po pádu „železné opony“ opět – už pokolikáté? – stalo útočištěm novodobých zlatokopů, ale i odložištěm zkrachovanců a také místem, kde zvlášť pro movitější sousedy je téměř vše dovoleno? To území se vší svou komplikovanou historií i současností nemohlo najít ideálnějšího svědka a vykladače, než je právě Kučera. Ideálního především proto, že svá svědectví divákům podává citově a esteticky neobyčejně silným způsobem. A je to právě ono Kučerovo vciťování se do lidských situací, které dokáže z tématu tak obtěžkaného dějinami a s nimi spojenými emocemi učinit fascinující příběh o podivuhodném živočišném druhu zvaném HOMO SAPIENS. Příběh konkretizovaný na osudech prostých lidí na daném místě a v dané době, kteří netuší, že vlastně nejsou ničím víc než figurkami na často cynické šachovnici dějin.
A tak, stejně jako je území Sudet koncentrací toho, co všechno také je člověk, Kučerův fotografický projekt Sudety koncentruje všechny autorovy kvality. Jde o velké, možná nejzávažnější Kučerovo dílo. Schopné oslovovat další a další generace.“
