Vlastimil Kula je díky monografii, vydané před lety v prestižním nakladatelství Taschen, známější ve světě než v České republice.
Jeho současná tvorba osciluje mezi glamour a erotickou fotografií. Ostatně jeho čtrnáctidenní výstava v pražské Cargo Gallery počátkem srpna byla přístupná až od 18 let.
Sám Kula se však označení pornograf nebojí, protože říká, že z hlediska definice jím je a ve společnosti Pablo Picassa, Salvatora Dalího či Jaroslava Vrchlického, kteří rovněž tvořili erotická díla, je mu dobře.
Avšak kde známému Janu Saudkovi stačí pro fotografickou scénu často jen oprýskaná zeď, staví si Vlastimil Kula vlastní komplikované, technicky propracované scenérie, velmi podobné těm z filmových kulis. S kulisami se ostatně potkal při práci v divadle, když se v roce 1969 vrátil zpět do tehdejšího Československa.
Vlastimil Kula své fotografie pečlivě plánuje, a jsou v podstatě umělým připraveným konstruktem, který má diváka lépe přenést do fantastického světa. V jednom rozhovoru prohlásil, že dost často se na focení musí přeladit, protože ještě pár minut před příchodem modelky vylepšoval nějakou konstrukci se svářečkou v ruce.
Se svojí rodinou se před lety přestěhoval z Prahy do Chebu. Byt přestavěl na ateliér a fotografickou lokaci zároveň. Zde také vznikly fotografie pro knihu „Vlastimil Kula“, vydanou v roce 2004 nakladatelstvím Taschen. Kula je přitom společně s Janem Saudkem dodnes jediným ze dvou Čechů, jimž fotografická monografie v Taschen vyšla.
Při pohledu na fotografie nepoznáte, že vznikly v činžovním domě uprostřed Chebu. Obývací pokoj si fotograf předělal na pouliční zátiší a kuchyň na lázně. Iluze je dokonalá. Dřevěné dlažební kostky vlastnoručně vyřezal. Nejvíce hrdý je však na unikátní systém s důmyslnými pojezdy ve všech místnostech. Posuvným ramenem na balkoně, které šlo vysunout až do délky čtyř metrů, se dalo zábleskovými světly do místnosti svítit zvenku.
Invence, řemeslný um a cit pro detail je vidět také v zahradě u domu, kde s rodinou v současnosti žije. Na zahradě najdete jezírko s vodopádem, je tu sauna pro modelky, aby se mohly ohřát. Na některých stromech je skrytý rozvod vody a tlačítkem se spouští umělý déšť. Proto některé fotografie vypadají, jakoby vznikaly v deštném pralese. Větve, kmeny stromů či umělé kameny pak celou scénu přirozeně dokreslují, jak Vlastimil Kula potřebuje.
Svícení má Kula také dokonale zvládnuté, že by o něm mohl napsat příručku. Je velmi důležité zvolit správný styl, aby světlo působilo přirozeně. Pro správné světlo si proto často vyrábí vlastní softboxy specifických rozměrů.
K erotické fotografii se Vlastimil Kula, který se až do začátku 90. let úspěšně živil reklamní fotografií, dostal náhodou, když dostal lukrativní nabídku, aby pro soukromé účely nafotil erotické fotografie. Spolupráce však netrvala dlouho, protože dle Kuly „fotografie, která musí být vizuálně apelativní a zároveň mít kus tajemství, vyžaduje jiný druh fantazie než literatura“.
Později se s portfoliem svých fotografií vydal na knižní veletrh, kde se v expozici nakladatelství Taschen nenechal odbýt a dostal se až k majiteli Benediktu Taschenovi. Ten si u Kuly objednal 500 fotografií, na jejichž nafocení dostal autor jeden rok. Práci odevzdal se čtyřdenním předstihem.
Motivací k vydání cyklu erotických fotografií mu byl fakt, že je, jak sám říká, „dobrodruh a pohybovat se úspěšně v onom minovém poli, které lemuje hranici mezi uměním a pornografií, je mimořádně riskantní, ale také představuje mimořádnou výzvu i uspokojení.“
O fotografovi
Vlastimil Kula (22. května 1950, Plzeň) odjel po maturitě v roce 1968 do Kanady, kde pracoval mimo jiné jako horník v niklových dolech u Sudbery a jako uklízeč a číšník v New Yorku a Miami Beach. Na Silvestra v roce 1969 se po rozhodnutí neemigrovat vrátil domů a začal pracovat v divadle. V letech 1970 – 1975 studoval na pražské FAMU obor umělecké fotografie.
Zážitky demokratické společnosti na jeho „on the road“ a inspirací pražským jarem oponoval vůči rezignaci normalizační společnosti, na škole se věnoval např. tématu náboženství, po škole se mu způsobem revolty stala reklama, coby vetřelci „Západu“. Po roce 1989, kdy reklama tento náboj ztratila, se vrátil k umělecké fotografii.
V roce 2004 mu nakladatelství Taschen vydalo monografii s názvem „Vlastimil Kula“.
Fotografie pro Vlastimila Kulu představuje „Výrazový prostředek osudem mi přidělený, jenž se chci do konce svých dnů učit ovládat.“
// foto Barbora Kulová, Martin Wágner
